Konec

...konec? Prostě se jenom tak brouzdám internetem a dorazím sem. A lidem, kteří by sem přišli, chci zvěstovat, že Deník paka končí. Dal jsem světu pakoismus a svět mi dal svobodu. Částečně je to dílem "mých" lidí, částečně tohohle blogu, částečně deníčku. Dal jsem světu svoji duši a svět mi ji vyměnil za jinou, pevnější, s číselným kódem a sedmi zámky na sedm západů. Anebo holt už nemám čas ani chuť zabývat se myšlenkami jako proč je ten svět tak blbej. Svět totiž není tak strašné místo pro život. Stačí se dívat okolo sebe, radovat se z každé maličkosti a tu radost jako tichou poštu předávat dál, těm, kteří by na to mohli zapomenout. A kromě toho, kromě světa existuje už jenom jedno další místo pro život - a to jsou oblaka. Chodíme s hlavou v olbacích a oblaka nám staví iluze krásy, za nimiž se ale skrývá dost silná droga. Když si jednou zvyknete na ten svět ve vlastní hlavě, do toho Zvenčí se nebudete chtít vrátit. Abyste se stali pány svého života, musíte si uvědomit, že svojí hlavě nepodléháte. Jenom tam chodíte na návštěvu, ale hosté mohou přece kdykoliv odejít. Nelitujte sebe. Litujte ty, co to dělají.

Moc špatně

Ani nevím, co sem mám psát. Na začátku jsem skutečnost, že jsem pako, bral s humorem, ale stal se ze mě daleko vážnější člověk, kterej si neumí užívat srandy jenom proto, že se cítí skoro stejně, jako by se rozešel s holkou. (To jsem ovšem nikdy nevyzkoušel, takže to nemůžu srovnávat.) Každopádně Deník paka upadá, protože Pako už se zdaleka tolik neopají svou blbostí, která mu možná kdysi byla k užitku.

Léta běží...

Víte, kdy si člověk uvědomí, že už není dítě? Když vidí svoji dětskou lásku, jak na rohu ulice kouří.

Druhý pakoistický zákon

• Druhý pakoistický zákon vychází ze zjednodušené teorie rozdělení světa. Podle ní se svět "dělí na ty, co poroučejí, a ty, co poslouchají."
• Dále pak je třeba přijmout holý fakt, že ti, kdo poroučejí, se postupem času rozdělí. Jedni poroučejí příliš umírněně, až se nakonec stanou spíše těmi, co poslouchají, respektive poslouchají hlasy těch, co poslouchají. Druzí naopak rezolutně odmítají svou účast mezi "posluchačskou" skupinou a o to více poroučejí. Ti však nejsou příliš v oblibě.
• To je tedy znění druhého pakoistického zákona: "Každý nadřízený je pro svého podřízeného vždy 100% PAKO."

Být pako či nebýt pako...

...to je, oč tu teď běží. Uplynula strašně dlouhá doba mezi dneškem a poslední událostí, která by ve mně vyvolávala pakoální dojmy. To je špatně, poněvadž existence blogu v původním významu je ohrožena. Na druhou stranu, poslední týden jsem věnoval zpytování svědomí, jehož efektem mělo být odstranění bezdůvodně špatných nálad z mého života. Jestli se to podařilo, nebudu si z osobních kladných pakovských hodnot nic dělat a naopak je sem budu umisťovat, aby se všichni nasmáli; navíc se možná budu trochu víc věnovat výzkumům pakoismu. Jestli se to nepodařilo... Au revoir.

Pako posledních dnů

• Jako bych ještě potřebovla přesvědčovat. Ano, stále ještě jsem pako, jenom nechápu, proč se toho nemůžu zbavit. Já jsem člověk, jehož duplikát nikde na světě neexistuje, tudíž zkrátka nemám s kým si rozumět. Jsem vysoce specifický, ale neslučitelný.
• A pak je tady ještě ten problém s aurou zamilovanosti. Už se mi v životě líbilo strašný kvantum holek, ale vždycky s železnou pravidelností se dané dívky zhruba po měsíci daly dohromady s jinými hochy, aniž bych se o cokoliv více pokoušel... To mi dává pocit, že jsem obestřen aurou, která každému, kdo je v její blízkosti, přivodí lásku -ovšem krom mě...

Jak se mi žije?

Blbě, řátelé. Čím dál více získávám pocit, že se na mě tam nahoře zlobí, když mě nechá tak trpět. Jak má jeden vydržet všechny ty ústrky v životě bez někoho, komu bych věnoval právě ten největší kus svého srdce? Pakoismus původně vznikl na ospravedlnění toho, že mi lidi říkali PAKO, ale je to, že někomu čas od času lají, skutečně důvod k plýtvání volným časem? Možná, že by se lidi neměli tolik starat o to, jak udělat sám sebe tím nejlepším na světě, a místo toho podpořit ty, kteří mají ještě o kapku méně štěstí než oni. Pak by došlo k praktickému uplatnění Záchranného pakoistického zákona pro bezvěrce, všichni by si byli rovni a nemuseli si pro svoje sociální potřeby vybírat jen ty nejlepší; pak by i lidé, co jsou teď vzadu, vyšli na světlo, aby ostatní zjistili, jestli si skutečně nepřáli mít je mezi sebou. Chtěl jsem vám to sdělit, abyste se nad tím přes Vánoce trochu zadumali. Myslete na to, že nad hladinou moře vidíte ty majestátní kosatky a delfíny, jak se předvádějí a jsou pány horizontu; ale vespod plavou malé, ušlapané rybky, drží spolu v odvržených komunitách, jsou plašší, ale daleko krásnější a rozmanitější; přitom většinou právě jejich osudem je skončit na čímsi talíři.